Úzkost z nemoci a duševní zdraví: co je spojuje a jak ji zkrotit

Jeden škrábanec v krku a mozek už maluje scénáře: nádor, autoimunita, „co když jsem něco přehlédl“. Tenhle kolotoč neustálého skenování těla, googlení příznaků a ujišťování se jmenuje úzkost z nemoci. Neznamená to, že si potíže vymýšlíte. Znamená to, že alarm v hlavě je přecitlivělý a plete si běžné tělesné signály s hrozbou. Dám vám realistický obraz toho, jak to souvisí s duševním zdravím, jasné kroky co dělat dnes a kdy je čas zapojit lékaře nebo terapeuta. Bez strašení, bez bagatelizace.

• TL;DR: Úzkost z nemoci je úzkostná porucha, kde dominuje strach z vážné diagnózy, časté kontroly těla a hledání ujištění. Udržuje ji vyhýbání a googlení.
• Co s tím: krátký plán - rozpoznat spouštěče, omezit ujišťování, pracovat s myšlenkami, dělat postupnou expozici, hlídat spánek a kofein, když je třeba - psychoterapie a léky.
• Kdy k lékaři: při nových, silných a zhoršujících se příznacích, nebo když jde o „červené vlajky“. Při opakovaných negativních nálezech je užitečnější terapie.
• Co říkají data: porucha úzkosti z nemoci postihuje odhadem do 1-2 % populace, často koexistuje s depresí a GAD. Cyberchondrie úzkost zvyšuje.
• Dobrá zpráva: kognitivně behaviorální terapie a ACT mají silný efekt; u části lidí pomohou SSRI. Dnes můžete začít mikro-kroky i bez čekání na termín.

Co to je, jak to vzniká a proč tak silně zasahuje duševní zdraví

Úzkost z nemoci (v DSM-5-TR „porucha úzkosti z nemoci“) je stav, kdy dlouhodobě běží obava z vážné choroby, přestože vyšetření nic vážného neukazuje nebo běžné tělesné signály vysvětluje. To se často plete s „hypochondrií“, ale nejde o přetvářku. Je to vzorec vnímání rizika, myšlení a chování, který živí sám sebe.

Jak ten vzorec funguje? V pár krocích:

• Vjem: všimnete si signálu - píchnutí u srdce, brnění prstů, únava po blbé noci.
• Interpretace: mozek to čte katastroficky - „infarkt“, „RS“, „rakovina“.
• Alarm: spustí se úzkost, srdce buší, dech se zrychlí. Tělo tím přidá další symptomy.
• Kontrola a vyhýbání: nahmatávání uzlin, měření tlaku, googlení; vyhýbáte se námaze, alkoholu, zprávám o nemocech.
• Krátká úleva: na chvíli se uklidníte, ale mozek si potvrdí: „díky kontrole jsem v bezpečí“. A cyklus se zesílí.

Tohle není jen psychologie. Mozek má individuální „práh poplachu“. Když je dlouhodobě přetažený stresem, méně spánku nebo po zátěžových událostech (třeba po covidu nebo úmrtí v rodině), klesá tolerance nejistoty a roste sklon k katastrofickým výkladům. Studie ukazují, že roli hraje interocepce (jak citlivě vnímáme tělesné signály) a kognitivní zkreslení (čtení černých scénářů).

Proč to tolik zasáhne duševní zdraví? Protože bere čas, energii a vztahy. Návštěvy lékařů, opakované testy, hádky doma („už tam nechoď“ vs. „co když něco propásnu“), snížená pracovní výkonnost, zhoršený spánek. Úzkost je pak živná půda pro depresi a sociální stažení. V českém kontextu roku 2025 k tomu přidejte snadný přístup k chytrým hodinkám, nonstop weby s diskusemi o symptomech a stres z ekonomiky - ideální koktejl pro cyberchondrii.

Cyberchondrie je, když online vyhledávání zdraví úzkost zhorší. Algoritmy vám naservírují extrémy, vy čtete bez kontextu a potvrzujete si nejhorší. Přítomnost chytrých senzorů (tep, saturace, HRV) umí vyvolat spirálu „odchylek“, které jsou normální, ale mozek je čte jako hrozbu.

Rozdíly, ať víte, na čem jste:

• Porucha úzkosti z nemoci: obava z vážné diagnózy bez odpovídajících nálezů; hlavní „páka“ jsou myšlenky, kontroly a ujištění.
• Somatizační (somatické) symptomy: reálné, nepříjemné tělesné projevy bez jasné organické příčiny, které ale existují; úzkost je zhoršuje.
• OCD (obsedantně-kompulzivní porucha): vtíravé myšlenky a nutkavé rituály; u některých lidí se starost o zdraví překrývá s kontrolami.
• GAD (generalizovaná úzkost): starosti o mnoho oblastí (peníze, práce, zdraví). U úzkosti z nemoci je fokus úzce na zdraví.
• Panická porucha: náhlé ataky paniky s tělesnými příznaky; následné vyhýbání spouštěčům. Může se s úzkostí z nemoci zamotat.

Na datech to vypadá zhruba takto (rozsahy se liší podle metodiky studií):

Tohle všechno neznamená, že „je to jen v hlavě“. Znamená to, že mozek a tělo hrají ping-pong. Jakmile změníme pravidla hry (myšlenky, chování, návyky), míček přestane létat tak zběsile.

Jak to poznat u sebe a co teď: jasný plán krok za krokem

Nejdřív krátký reality check. Tento text nenahrazuje lékařskou péči. Při nových, silných nebo rychle se zhoršujících symptomech kontaktujte lékaře. A teď prakticky.

1) Rozlište „červené vlajky“ od běžných fluktuací

• Červené vlajky: náhlá slabost poloviny těla/porucha řeči/vidění, bolest na hrudi s dušností v klidu, krev ve stolici či moči, vysoká horečka s těžkou alterací stavu, úraz hlavy s bezvědomím, rychle se zhoršující bolest břicha, nové zhoršující se neurologické příznaky. To je medicína, ne psychologický trénink.
• Běžné fluktuace: přeskakování srdce po kafi, brnění po sezení, tlak v krku po stresu, únava po málo spánku. Tady dává smysl 24-48 h pozorování s klidem a hydratací místo googlení.

2) Zakažte si krátkodobé „úlevy“, které dlouhodobě škodí

• Googlení: nastavte pravidlo „max 2 ověřené zdroje, 10 minut, pak stop na 48 h“.
• Kontrolování těla (uzliny, tep, tlak): jen dle plánu (např. 1× denně 1 týden, pak obden, pak vysadit).
• Ujišťování: domluvte se s blízkými, že nebudou přehrávat roli „lékaře“. Místo „Určitě to nic není“ řeknou „Vím, že je to nepříjemné, zkusíme tvůj plán na úzkost“.

3) Zklidněte tělo, aby mozek dostal šanci

• Dech 4-6: nádech na 4, výdech na 6, 3-5 minut. Aktivuje parasympatikus.
• Uzemnění 5-4-3-2-1: 5 věcí vidím, 4 cítím, 3 slyším, 2 voním, 1 chutnám. Přerušuje ruminaci.
• Úzkostná vlna: dejte jí jméno („vlna“), sledujte, jak stoupá a klesá, nesurfujte po googlu. Většinou opadne do 20-30 minut.

4) Pracujte s myšlenkami - rychlý záznam

1. Spouštěč: „píchlo u srdce po schodech“.
2. Automatická myšlenka: „Infarkt. Umřu mladý.“
3. Důkazy pro/proti: „Před týdnem EKG v pořádku. Stalo se to po běhu. V rodině nic.“
4. Vyvážená věta: „Je to pravděpodobně sval, dám si vodu, dech 4-6, zítra klidně cvičím lehce.“

Tip: napište si 3-5 nejčastějších katastrofických myšlenek a ke každé „kontramyšlenku“, kterou budete používat jako mantru.

5) Expozice - malé dávky statečnosti

• Záměrně dělejte to, čemu se vyhýbáte kvůli zdraví (např. krátký běh, dát si espresso), ale škálujte: od lehkého k těžšímu. Cíl: naučit mozek, že se nic strašného nestane.
• Odolávání ujišťování: dnes vydržím 2 hodiny bez měření tepu, zítra 3, atd.
• Expozice informacím: místo hororových diskusí čtěte kvalitní vysvětlující materiály - jednou týdně, 15 minut, ne víc.

6) Hygiena spánku a stimulantů

• Spánek: stejný čas usínání/vstávání, tma a chlad v ložnici, obrazovky pryč 60 minut před spaním.
• Kofein: otestujte osobní práh (např. do 200 mg denně do 14:00). U citlivějších lidí spouští bušení a tím i katastrofické myšlenky.
• Alkohol: krátkodobě uklidní, druhý den úzkost zhoršuje. Test: 4 týdny bez něj.

7) Kdy jít za lékařem a kdy za terapeutem

• Lékař: nové nebo zhoršující se symptomy, červené vlajky, preventivní prohlídka, „druhé oči“ při nejistotě. Pokud máte opakovaně negativní nálezy a přesto velkou úzkost, řekněte to lékaři - usnadní to další postup.
• Terapeut (CBT/ACT): když strach a kontroly berou čas, radost a spánek. CBT má silné důkazy efektu na úzkost z nemoci. ACT (přijetí a odhodlání) pomáhá, když bojujete s nejistotou.
• Psychiatr: když úzkost paralyzuje den, přidává se deprese, panika, nebo máte za sebou víc neúspěšných pokusů „svépomoci“. SSRI/SNRI mají u části lidí dobrý efekt.

8) Lék, nebo terapie? Rychlý přehled

• Terapie (CBT/ACT): první volba. Učí dovednosti, snižuje relaps. Obvykle 8-16 sezení.
• Léky: SSRI/SNRI se nasazují při středně těžkém a těžkém stavu, často spolu s terapií. Účinek 2-6 týdnů. Krátkodobé benzodiazepiny mohou zhoršovat vyhýbání a vytvářet závislost - řešte to s psychiatrem, ať je to krátké a cílené.

9) Příklady z praxe - jak vypadá posun

• Tereza (29): po covidu strach z dušnosti. Plán: dech 4-6, postupná expozice chůzí do kopce, stop googlení na 48 h, zapisování myšlenek. Za 6 týdnů běží 5 km dvakrát týdně, vyhledávání online spadlo z 90 min/den na 10 min/den.
• Petr (41): kontroloval uzliny 15× denně. Plán: redukce na 3× denně týden 1, na 1× denně týden 2, pak jen pondělí/středa/pátek, pak vysazení. K tomu CBT. Po 8 týdnech bez kontrol, úzkost z 8/10 na 3/10.

10) Checklist na každý den

• Dnes jsem spal alespoň 7 hodin? Pokud ne, plán na krátké zdřímnutí a dřívější večer.
• Kolikrát jsem se dnes ujišťoval (měření, prohlížení těla, ptaní se blízkých)? Cíl: o 20 % méně než včera.
• Udělám jednu expozici (krátká chůze, malé kafe, bez měření tepu).
• Zapsal jsem si jednu katastrofickou myšlenku a napsal alternativu?
• Co dnes doplním do „zásobníku jistoty“: kontakt s kamarádem, 20 min na slunci, normální jídlo?

11) Typické pasti, kterým se vyhnout

• „Ještě jeden test a bude klid.“ Nebude. Uvolní to na pár hodin/dní, pak mozek najde další „co když“.
• Nosíte každý den chytré hodinky „pro klid“. Když se čísla změní (a ona se mění normálně), úzkost roste.
• „Když to neřeším, něco propásnu.“ Rozdíl mezi bdělostí a hyperbdělostí je propastný. Cílem je všímavá bdělost, ne slepota.

FAQ, taháky a další kroky pro různé situace

Rychlá FAQ

• Je to „hypochondrie“? Ten výraz je stigmatizující. Úzkost z nemoci je uznávaná úzkostná porucha. Neznamená to, že si symptomy vymýšlíte.
• Může úzkost vyvolat reálné tělesné příznaky? Ano. Bušení srdce, svírání na hrudi, sucho v ústech, zvracení, průjem, brnění, bolest svalů. Fyziologie stresu.
• Co když mám opravdu nemoc? Úzkost nechrání před diagnózami ani je nevylučuje. Postup: červené vlajky = lékař; jinak sledujte 24-48 h, pak konzultace. Když jsou vyšetření opakovaně v normě, větší efekt než další testy má psychoterapie.
• Pomáhá krevní test „na všechno“ jednou ročně? U zdravého člověka spíš zvyšuje falešné poplachy. Řiďte se doporučeními pro prevenci (věk, rodinná anamnéza).
• Mám o tom říct svému praktikovi? Ano. Pomůže nastavit plán - kdy a co řešit medicínsky, kdy pracovat s úzkostí. Sdílená mapa je půl úspěchu.
• Může to přejít samo? U části lidí se cykly vrací. Bez změny chování a myšlení se to často drží. Dobrá zpráva: trénink funguje.
• Co děti a teenagery? Mívají strachy po informacích ze sítí/školy. Platí to stejné - méně googlení, více struktury, výklad přiměřený věku.

Mini tahák (v peněžence nebo v mobilu)

• Když přijde vlna: „Všimnu si - nadechnu 4, vydechnu 6 - vydržím 20 minut - negooglím - dělám to, co mám stejně v plánu.“
• Pravidlo 2×10: max 2 zdroje, 10 minut. Poté 48 h pauza.
• Záznam myšlenky: Spouštěč - Myšlenka - Důkazy - Vyvážená věta - Akce.
• Expozice: Dnes jedna malá statečnost. Zítra o chlup víc.
• Když si nejsem jistý: „Je to červená vlajka? Pokud ne, dám si časové okno na pozorování.“

Rozhodovací mini strom

• Mám nový silný symptom nebo červenou vlajku? Ano → zdravotní péče. Ne → další krok.
• Je to známý symptom, který se objevil po stresu, kafi, málo spánku? Ano → klid, hydratace, spánek, dech 4-6, 24-48 h bez googlení.
• Drží se to, zhoršuje se to, nebo mě to vážně děsí? Ano → naplánujte konzultaci u praktika. Při opakovaných negativních nálezech požádejte o doporučení na psychoterapii.

Jak mluvit s blízkými (aby vám pomohli a nepřiživovali úzkost)

• „Potřebuju od tebe podporu, ne diagnózy. Když začne vlna, připomeň mi dech 4-6 a můj plán, neříkej, že ‚je to nic‘.“
• Domluvte si „okno na ujištění“: třeba 10 minut denně. Mimo to se vracíte k plánu zvládání.
• Vyhněte se společnému googlení. Zní to jako péče, ale živí to cyklus.

Práce a škola: mikro strategie

• Timebox starostí: 15 minut „worry time“ v odpoledním bloku. Když přijdou myšlenky mimo něj, napište je a vraťte se k nim později.
• Rychlé uvolnění před meetingem/zápasem: 3 kola dechu 4-6 + uvolnění ramen.
• Digitální hygiena: zdravotní notifikace jen ty nezbytné, vypnout upozornění z diskusních skupin o nemocích.

Co říkají doporučení

• DSM-5-TR (2022) vyčleňuje poruchu úzkosti z nemoci jako specifickou diagnózu.
• Mezinárodní doporučení pro úzkostné poruchy (NICE, odborné společnosti) preferují psychoterapii první volby, u středně těžkých až těžkých případů kombinaci s SSRI.
• WHO (2022) zdůrazňuje, že vyhledávání informací online bez kontextu zvyšuje úzkost a zátěž zdravotnictví.

Další kroky a řešení potíží podle scénářů

• Čekám měsíce na terapeuta: začněte svépomocný protokol (dech, expozice, myšlenkový záznam, timebox starostí), omezte ujišťování, nastavte digitální hygienu. Zvažte skupinovou terapii nebo online program se zpětnou vazbou.
• Mám reálnou diagnózu a zároveň úzkost: postupujte „dvoukolejně“ - dodržujte léčbu a zároveň pracujte s úzkostným cyklem. Vyhněte se „pře-péči“ (neplánované kontroly mimo doporučení).
• Nedaří se mi expozice: zmenšete krok o polovinu, přidejte dech před a po, a odměnu po expozici. Když to stále nejde, pracujte s terapeutem.
• Partner „nechápe“: vytištěný plán + jasná dohoda, co pomáhá/škodí. Nabídněte jim roli „kouče plánu“, ne „diagnostika“.
• Úzkost se vrací po pauze: to je normální. Vraťte se k základům na 2 týdny (spánek, dech, expozice, stop googlení). Cíl je pružnost, ne dokonalost.

Jestli si odnesete jen tři věci: vaše tělo občas dělá podivné věci a často je to normální; mozek si plete nejistotu s hrozbou a zlepšuje se tréninkem; změna chování (méně ujišťování, více expozice) je páka, která nejvíc funguje. I v Brně, i v roce 2025.